Úryvek

Jakmile píseň skončila, ležela již Liliana na zádech.                                                                  Povalil ji ohnivý vlkodlak. Nyní však z něho už nešlehaly zlověstné plameny jako předtím. Z blízka vypadal strašidelně.                                                                                                 Pokusila se použít na vlkodlaka svou magii, ale nepovedlo se jí to.                                      „Nejsem hlupák,“ zasyčel, „podcenil jsem vás, ale nyní už mi nikam neutečeš. Přede mnou se neschováš. Až to skončím s tebou, najdu si i toho druhého.“                                                   „Proč o nás tolik stojíš? Nikdy předtím jsme se neznali.“                                                       „Stojíte mi v cestě, stát se nejmocnějším na této zemi. Až s vámi skončím, vrátím na Pallandii zlo.“                                                                                                                                               „To se ti nepovede. Dokud tady stojím já, budu bránit klidně celou zemi před tebou,“ oponovala mu a vytáhla svůj meč z pochvy. Vlkodlaka to nerozesmálo. Bral to jako opovážlivost a hodlal ji potrestat.                                                                                                                               Rozběhl se proti ní a ta, ačkoliv svou zbraní máchla, vlkodlaka netrefila. Ten jí naopak svými pařáty skolil k zemi. Meč Liliany se roztříštil na mnoho kousků a úlomků.                             Začala si uvědomovat, že se nejspíš blíží její konec. Pokusila se opět probudit svou magii.          „Zaklel jsem toto místo, aby byla imunní proti magii. Stálo mě to však sílu mojí magie. Ale na tebe budu stačit sám svou silou.“                                                                                            Vlkodlak se rozeběhl proti Lilianě. Ta sice ustupovala, ale její rychlost nebyla tak veliká, aby předním dokázala utéct do bezpečí. Opět jí srazil k zemi.                                                         Krev se jí míchala s prachem a potem a stékala jí k lícím. Utřela si ji do rukávu a postavila se. Jenže pocítila opět cizí bolestivý dotek na svém těle. Ten ji odhodil daleko a srazil ji k zemi. Těžce oddychovala a nemohla vstát.                                                                                             Po krátké chvíli se jí pod krkem zmocnila vlkodlačí tlapa. Škrtila ji a pak ji odhodila pryč k nejbližšímu stromu.                                                                                                              Postavila se. Neměla však již sílu k nějakému odporu.                                                             „Pokud to tak má být, udělej to rychle,“ řekla a klekla si na zem.                                               „Tak jednoduché, až z toho mám strach, ale ty mě nedokážeš ublížit. To je tvůj konec.“        Vlkodlak nahlas zařval, že si ani nevšiml koně, který se blížil se svým jezdcem přímo do jeho zad. Vytasil své drápy a připravil se Lilianě uštědřit poslední ránu.                                                Někdo ho však v tu chvíli srazil k zemi. Vlkodlak se postavil na nohy.                                              „Jediný, kdo dnes zemře, budeš ty,“ zařval Marián směrem k němu a vytasil meč, jež se modravě rozzářil. Liliana jen nepřítomně přihlížela. Neměla sílu pomoct.                                               „Aspoň se nebudu muset obtěžovat tě hledat,“ zavrčel vlkodlak a rozběhl se proti Mariánovi. Jeho krvelačné drápy se při prvním střetu zaťaly do Mariánova břicha. Ten zaúpěl. Vlkodlak se však necítil o moc lépe. Odbelhal se kousek stranou, aby se mohl podívat na tržnou ránu, co mu Marián způsobil. Boj pokračoval dál. Mezi sebou si rozdali mnoho krvavých ran. Nikdo z nich nechtěl ustoupit.                                                                                                                      „Nevzdám se, člověče. Pokud dnes zemřu, tak to bude jen začátek konce.“                        Vlkodlak sebral všechny své poslední síly a opět se rozběhl proti Mariánovi. Chtěl to dokončit. Skočil po něm, až pod ním nebyl vidět. Pocítil ukrutnou bolest. Nepočítal s tak silným protivníkem, jakým se stal Marián.                                                                                         Nastalo ticho. Nikdo se nehýbal. Jen černý Havran padl mrtev k zemi. Marián odvalil mrtvé tělo vlkodlaka ze svého těla. Těžko se mu oddychovalo.